Zdravim všechny,
je mi 15 let, sem z Třebíče moje záliby: hraju na varhany, klavír, klávesy, poslouchám klasiku i moderní hudbu ( hlavně Dan Landa ).
P8120693.bmp (1.97MB)
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 
 
 

30. 1. 2009

Vytvořeno 31.01.2009 11:14:27 | Poslední změna 31.01.2009 11:15:24

30.1.2009

Někdy můžeme dlouhou dobu žít jako žena z dnešního textu. Sehnutí, zkřivení, pod tíhou konkrétních věcí, špatných rozhodnutí, zraňujících zkušeností, není v naší moci se napřímit. Je tu ale někdo, v jehož moci to je.


 Lk 13,10-17
13,10 V sobotu učil v jedné synagóze.
13,11 Byla tam žena, která byla stižena nemocí už osmnáct let: byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec napřímit.
13,12 Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: "Ženo, jsi zproštěna své nemoci" a vložil na ni ruce;
13,13 ona se ihned vzpřímila a velebila Boha.
13,14 Avšak představený synagógy, pobouřen tím, že Ježíš uzdravuje v sobotu, řekl zástupu: "Je šest dní, kdy se má pracovat; v těch tedy přicházejte, abyste byli uzdravováni, a ne v den sobotní."  
13,15 Na to Pán odpověděl: "Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet?
13,16 A tato žena, dcera Abrahamova, kterou držel satan spoutanou po osmnáct let, neměla být vysvobozena z těchto pout v den sobotní?"
13,17 Těmito slovy byli všichni jeho protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad podivuhodnými činy, které Ježíš konal.